Na západě Mongolska žije zřejmě vůbec poslední komunita orlích lovců na světě. Jde o kazašské rodiny, které původně migrovaly mezi Kazachstánem, Mongolskem a Ruskem a po pádu režimu se usadily na mongolském území. Na rozdíl od Kazachů, kteří žijí ve své vlasti a lov s orly zachovávají víceméně jako turistickou atrakci, kazašské rodiny na mongolském území využívají tento způsob lovu, protože je to neodmyslitelnou součástí jejich kultury.

Konjákové obývají oblast Mon ve státě Nágsko (Nagaland), do roku 2011 pro cizince nepřístupném. Jsou součástí širšího společenského celku Nágů a mají výrazné tetování v obličeji a na pažích. Dříve byli známí jako lovci lebek, které vystavovali v tzv. morong (místa veřejného shromáždění).

Existují místa na mapě, která zná doslova každý. Nikdy je nemusí vidět na vlastní oči, ale zaručeně ucítí vůni, která z těchto slov vychází. Například Serengeti… Tanzanie není ale jen Serengeti. Parky jako Ngoro-Ngoro, Tarangire, Lake Manyara jsou jen dalšími z mnoha úžasných míst pro fotografy přírody. Při troše štěstí lze v tanzanských parcích nafotit velmi zajímavé příběhy, ve kterých hlavní role hrají divoká zvířata.

Příslušníci z kmene Huaorani žijí v amazonském deštném pralese v Ekvádoru a až do roku 1956 neměli žádný kontakt s okolním světem. Do dnešních dnů dokonce existuje nepříliš početná skupina členů tohoto etnika, která odmítá, a to velice agresivně, jakýkoliv kontakt s vnějším světem.

Pokud nechcete v Africe fotografovat pouze zvířata, je Namibie tou pravou volbou. Najdete tu nejen velkou pětku, ale i úchvatnou krajinu.

O Aljašce lze těžko hovořit jinak než v superlativech a to i přesto, že zdejší počasí i krajina jsou drsné a nevyzpytatelné. Nejde jen o zvířata, mezi kterými jsou hlavními taháky pro fotografy zejména medvědi.

Představte si činné sopky vyčnívající z ledových vod poblíž Antarktidy. Skály, dým, led a naprosto nepředvídatelné počasí. To jsou jižní Sandwichovy ostrovy. Není tu žádné letiště, žádný přístav, nežijí tady žádní lidé…

Z naší planety nemizí jenom deštné pralesy nebo různá zvířata. Mizí i naše vlastní tradice, kultura a staré zvyky. V poslední době mě proto čím dál více přitahuje fotografování etnik, která ještě odolávají tlaku moderního světa. Indie je v tomto směru doslova fotografickým rájem. Obyvatelé této rozlehlé země nejsou jen Síkhové v turbanu nebo svatí muži z Varanásí.

Název věčně zmrzlého kontinentu pochází z řečtiny a výraz Antarktis použil poprvé v roce 1840 Američan Ch.Wilkins, který zde během své výpravy prozkoumal zhruba 3000 km pobřeží. Volně jej lze přeložit jako „naproti Arktidě“ nebo naproti severu.

Představte si, že do ruky vezmete obří nůž a podélně překrojíte jedno z vysokohorských údolí ve Švýcarských Alpách a to celé pak zasadíte doprostřed oceánu. Úpatí strmě se svažujících ledovců necháte koupat se ve vlnách a na dno původního údolí dosadíte tisíce tučnáků, lachtanů nebo rypoušů sloních. Přidejte k tomu ještě ohromující množství albatrosů, chaluh, buřňáků a dalších ptačích druhů a dostanete alespoň přibližný obrázek Jižní Georgie.