Na prašných ulicích nigerijských měst se občas zjeví výjev, který připomíná scénu z jiného světa – muži vodící na řetězech mohutné hyeny, paviány s náhubky, někdy i hady. Tito muži jsou známí jako „hyení lidé“, Gadawan Kura, a pocházejí převážně z kmene Hausa. Jejich vystoupení, často doprovázená bubny, tancem a dávkou magie, přitahují davy – stejně fascinované jako zneklidněné.
Hyení muži tvoří kočovné skupiny, které se pohybují po západní Africe. Jejich každodenní živobytí stojí na pomezí pouličního divadla, tradičního léčitelství a prodeje amuletů či bylin. Centrem jejich vystoupení jsou však zvířata – především hyeny, symboly síly, strachu a nadpřirozených sil. V mnoha afrických kulturách je hyena spojována s duchovním světem, se smrtí, ale i s ochranou. Ovládnout toto zvíře znamená získat respekt, moc i jistou dávku mystického statusu. Hyení muži často tvrdí, že jejich vztah ke zvířatům je posvátný – vychází z rituálů, znalosti bylin a tajemství předávaných po generace.
Za tímto zvláštním fenoménem se však skrývá jednoduchá odpověď. Přežití. V mnoha částech Nigérie panuje extrémní chudoba. Nezaměstnanost, minimální přístup ke vzdělání a všudypřítomné nerovnosti tlačí lidi k jakékoli možnosti výdělku. Kočovné skupiny hyeních mužů se tak stávají formou obživy, ale i způsobem, jak získat identitu, respekt a postavení ve společnosti, která je často přehlíží. Některé skupiny dostávají zvířata dědictvím, jiní je odchytávají v přírodě nebo kupují na černém trhu. Výcvik je tvrdý, probíhá za pomocí síly, zastrašování, často i tradičních rituálů.
Při pohledu zvenčí, zejména z evropského či obecně západního pohledu, je těžké tuto praxi nevnímat jako krutou a neetickou. Hyeny mívají okovy, jsou zjevně podvyživené, paviáni mají náhubky, někdy i vytrhané zuby, aby nebyli nebezpeční. Zvířata často žijí v provizorních klecích, bez přirozeného prostředí a pod neustálým stresem. Ano – jde o týrání zvířat, a to je potřeba jasně pojmenovat. Ale zároveň je nutné chápat kontext. Pro mnohé z těchto mužů není jiná alternativa. Nemají přístup ke vzdělání, k jiné práci ani k systému, který by jim poskytl sociální záchrannou síť. Kočovný život se zvířaty je často dědičným řemeslem, které se předává po generace a které kombinuje tradici, magii i snahu o přežití.
Západní svět může snadno soudit, ale skutečná změna může přijít jen skrze vzdělávání, osvětu a alternativní příležitosti pro tyto komunity. Některé organizace už dnes pracují s místními vůdci, aby prosazovaly ochranu zvířat a zároveň nabízely jiné cesty obživy. Klíčové však je neodsuzovat bez porozumění.
Hyení muži představují fascinující a zároveň bolestivou kapitolu africké reality. Jejich svět je plný rozporů – duchovna i brutality, tradice i zoufalství. Porozumět jim neznamená souhlasit s tím, co dělají. Ale je to první krok k tomu, jak hledat cestu k soucitu – nejen ke zvířatům, ale i k lidem, kteří jsou často oběťmi širšího systému.